"Maminko Země, cítím tě ve mně.. jak božské plémně mnou prorůstáš.. taháš mně a postrkuješ kupředu, kořeny z nohou mých mi vytahuješ, roluješ a motáš kolem svých.. radost, láska a smích- je to co dáváš ty mně.. sílu a zdraví, jak hravý je náš život s tebou po boku.. den po dni, rok po roku.. a staletí a tisíce.. ty svíce nehasnoucí, netonoucí, stále ploucí dlouhou nocí.. bez únavy, odpočinku.. ani na chvilinku nezamhouříš oka.. nikdy nás nepustíš ze své náruče, tvé obruče jistoty a uzemnění, balance a stability, mobility života.. toť vše je tvá dobrota k nám.. hojnost všeho druhu, v přátelském kruhu rodinného pohodlí.. já vážu stuhu kolem stromu, maluju kruh kolem domu.. pouto, pouto k tobě naše maminko.. jak odvděčit se můžeme, já nemusim se ptát.. až přestanem se prát, závidět a ničit, pak uslyšíme tvůj pláč, hluboko ve tvém srdci.. ve tvém a ve svém, kdy pochopíme, že tluče jeden rytmus, cítí stejnou bolest a touží po stejné svobodě.. pak se pokloníme, poděkujeme a poprosíme o odpuštění.... maminko Země, tvé srdce bije ve mně"